Asistent soudce

Asistent soudce připravuje soudci podklady pro rozhodování — je to právnická profese v zákulisí taláru. Konkrétně: studujete spisy a děláte z nich výtahy, vyhledáváte judikaturu a literaturu, píšete koncepty rozhodnutí, usnesení a dalších úkonů, které soudce kontroluje a podepisuje, a vyřizujete část procesní agendy. U velkých soudů se počítá, že významnou část textu rozsudku připraví právě asistent; soudce odpovídá za právní názor a finální podobu. K tomu chodíte na jednání, vedete si lhůty a komunikujete s kanceláří soudu.

Je to práce především čtecí a psací — denně desítky až stovky stran spisů, ticho kanceláře, přesná čeština a argumentace. Psychicky zatěžuje odpovědnost (za chybou v konceptu může stát lidský osud) a u některých agend i obsah spisů: opatrovnické a trestní věci nejsou čtení na dobrou noc. Odměnou je nejlepší právnická škola, jaká existuje — vidíte rozhodování zevnitř, píšete pod dohledem zkušeného soudce a řada asistentů míří dál k justičním zkouškám a soudcovskému postu, jiní do advokacie se znalostí, jak soudy skutečně přemýšlejí.

Povinné vzdělání a oprávnění: Nutné je magisterské právnické vzdělání a bezúhonnost; asistenta jmenuje předseda soudu na návrh soudce. Odborná justiční zkouška je pak branou k jmenování soudcem.

Náplň se liší podle instance i osobnosti soudce — někdo diktuje, jiný nechá asistenta psát skoro vše — popsaný standard ale platí obecně.

V americké justici je asistentská pozice (law clerk) prestižní startovní čárou: John Roberts, dnešní předseda Nejvyššího soudu USA, začínal jako asistent soudce Rehnquista — muže, kterého po letech v čele soudu sám vystřídal. Ruth Bader Ginsburg, pozdější ikona amerického práva, naopak po studiích místo asistentky sháněla obtížně, protože soudci nechtěli ženu — a skončila jako jedna z nejslavnějších soudkyň historie. I v Česku platí, že významná část soudců prošla asistentskou kanceláří.